Povstání 1945 oběti Na Slovance
PONDĚLÍ 7. KVĚTNA 2012
MLADÁ FRONTA DNES (WWW.IDNES.CZ)
Povstalci šli proti dělům s noži. Německá baterie je rozmetala
Praha si připomíná 67. výročí konce druhé světové války. Během povstání padlo na 1 700 bojovníků a asi 4 tisíce civilistů. Němci neváhali použít ani protiletecká děla. Na Slovance vystřelili do davu.
Pražské ulice ovládlo nadšení. Lidé se srocovali na prostranstvích a spontánně oslavovali konec války. Byla sobota 5. května 1945. „Česko-slovenští občané. Hitlerovo Německo je rozdrceno. Třetí říše pře-stala existovat! Pryč s válkou!" hlásil pouliční rozhlas. Nikdo si nedokázal představit, že okupanti ještě neřekli poslední slovo a Praha zažije čtyři nejděsivější dny ve své moderní historii. Ten den začala bitva, která si vyžádala tisíce lidských životů.
Sousedi s noži chtěli obsadit dělo. To na ně vystřelilo...
MF DNES přináší u příležitosti 67. výročí Pražského povstání neznámý příběh, jenž se odehrál v ulici Na štěpnici v Praze 8, ve čtvrti, které se říká Slovanka. Tehdy zde byl protiletecký kanon – lidově nazývaný flak, jenž chránil nedaleké kbelské letiště před útoky z nebe. A Němci ho neváhali použít i proti povstalcům. „Chlapi od nás z ulice vzali nože a chtěli přepadnout obsluhu děla. Rozeběhli se směrem k dnešnímu nákupnímu centru, které je na mírném kopečku. Tam stál obávaný flak," vzpomíná jedna z posledních pamětnic událostí Blažena Skružná. Tehdy jí bylo 14 let. Němci měli skupinku bojovných Čechů na dohled. „Když muži doběhli na konec ulice, sklonili lauf a vystřeli-li," vypráví Skružná.
Zbytky těl nabírali lopatkami
Byl to masakr. Výstřel děla ráže 88 milimetrů, které hravě sestřelovalo létající pevnosti a na východní frontě s přehledem ničilo tanky, nemohl dopadnout jinak. „Torza lidských těl prý visela na drátech elektrického osvětlení," říká Jan Skružný, který se sice narodil až po válce, ale zná příběh z vyprávění. Žil v domku asi 200 metrů od tohoto místa.
„Těla tu lidé nabírali lopatkami a pak je odváželi na vozíku přikrytá plachtou. Všude byla krev," vzpomíná na otřesný čin Skružného švagrová.
Podle historika Jaroslava čvančary se však nejednalo o nic výjimečného. „Je nutné si uvědomit, že povstání v Praze nebyla jen nějaká bezcenná bojůvka, ale regulérní bitva, při níž se používali všechny prostředky k zastavení nepřítele," podotýká.
Dnes událost připomíná kamenný pomník s deseti jmény v ulici Na Dílcích. Takových pomníčků jsou po Praze desítky. Je to důkaz toho, že Pražané o svoje město tvrdě bojovali.
Kanony v ulicích bránily letiště
Protiletecká děla bránila pražská letiště a strategické továrny. „Dělostřelecké baterie tvořily sestavy po šesti dělech soustředěné do šestiúhelníku. Ty pak lemovaly důležitá místa," vysvětluje letecký historik Michal Plavec. Baterie na Střížkově stála od roku 1944, ale s blížícím se koncem války se do Prahy přesouvaly další německé protiletecké jednotky z východních Čech.
„Dvě kolony se stahovaly přes hlavní město na západ z milovického výcvikového prostoru," vysvětluje Plavec. Právě ty se pak dostávaly do krvavých střetů s povstalci.
A jak vše dopadlo? „Přes noc najednou Němci ze Střížkova zmizeli. Zůstaly po nich jen zbraně, které se po válce vozily do nedaleké Kobyliské střelnice. Pak přijeli Rusové, házeli nám bonbony a my na ně volali ,ať žije Stalin‘. Doma nám za to vyhubovali," vzpomíná jedenaosmdesátiletá Skružná.
Konce války se nedočkalo na 1 700 povstalců.
Pavel Švec
Švec, P. Povstalci šli proti dělům s noži. Německá baterie je rozmetala. Mladá fronta dnes, May 07, 2012, p B3.